Můj den

Devítka

1:MD#ezi prsty mi roky utíkaj',
proč blízko duše cG#ítím někdy k rC#ánu strG#ach,
vždyť v dlaních Fmosudy hvězd stejně mám napsanD#ý,
nad hlavou mi ptáci procitaj',
letí k jihu, vG#ítr stírá z křC#ídel prG#ach,
ten směr maj' tFmisíce cest, tisíckrát hledanBý.
R:Dobře vCmím: teď někde prG#ocitC#á mG#ůj dD#en,
já ještě spFmím, ale už cG#ítím krC#ev ve spG#áncD#ích,
když začnem hrCmát, je to jak G#útěk zC#a slG#uncD#em,
dám ti svůj hlFmas, tG#y mi svý slova dD#ej.
2:Umím i pohladit a snít,
i ublížit, a dávat slovům správnej řád,
jen stále hledám tu zem, kam slunce odchází pít,
neumím kreslit mapy lží
a hodnejch tváří, na to si neumím hrát,
pohrobek sídlišť snad smí někdy i hrubě klít.
3:Když vítr okno otvírá,
zdobí mě do mlhy, když podzim křídla rozpíná,
když buší do dláždění kyselej pražskej déšť,
jsem starší víc než o pár let,
čekat na jaro je pro mě těžší, než se zdá,
závidím tratím, že smí za sluncem na jih vést.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:43:09.005+00:00
Výsledky hledání: